¥ovy narozeniny v Senince

V neděli po poledni jako obvykle balíme na Muně a chystáme se k dojezdu. tentokrát dvěma vozy - kromě slavné Felicie přibyl i poněkud noblesnější kus.

Rozhodli jsme se nejet přes Polsko, a proto se zastavujeme ve Starém Městě doplnit zásoby.

Nosorožčí rohy už nemají, ale zlatý roh je ještě někde k dostání.

Nová Seninka alias Čpiklice neboli Spieglitz. Krásné místo dosud masově nezasažené přílivem rekreantů. V době covidové ideální útočiště pro kamarády, kteří sem odjeli z brna a žijí tu v pohraniční přírodě jako za starých časů.

Kdysi hustě zalidněná obec je dnes součástí Starého Města a z mnoha chalup rozesetých po stráni zbylo jen pár Mohykánů. Ostatní pohltil les, jak nám na místě popisuje Lenka.

Tomáš vymyslel dort lokálního typu - 36 svázaných trubiček z cukrárny v Branné. Oslavenec obchází přítomné a nabízí.

Bylo to dobré (moc) a nebylo toho moc (málo).

Ještě oškrabat prkénko!

Jihozápad se zatím zbarvil do ruda. Tam někde je Brno - všichni tam musíme (nekdo dřív a někdo později).

Kamarád Zlo tu nebyl, ale jistě by se mu líbily místní horské machy.

Tak tedy domů a do práce. Nevím proč, ale duchem jsem se přemístil někam k těm vysokým solitérním stromům na protějším hřebeni. Na chvíli nevnímám a představuji si, jak tam nahoře v horách vane větřík, tleje listí a obloha bledne; pdá na mě nedělní splín jako v dětství.

Máváme kouzelné chaloupce a míříme domů.